[RECENZE] Cynthia Hand - Kdybychom se neviděli

KNIHA: Kdybychom se neviděli

AUTOR: Cynthia Hand

SÉRIE: Samostatná kniha

POČET STRAN: 350

ŽÁNR: YA, contemporary

NAKLADATELSTVÍ: CooBoo

Goodreads

ANOTACE: Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit.
Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky.
Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno.
Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál.

MÉ HODNOCENÍ: Ta obálka je prostě geniální. Teď vám musí připadat úplně obyčejná, ale po přečtení knihy…

Když se u nás kniha vydala poprvé, nevěnovala jsem jí moc velkou pozornost. Anotaci jsem nečetla, obálka mi moc neříkala. Ale pak jsem si přečetla knihu Nadpozemská od stejné autorky a dala jsem si za úkol se Cynthii vyhýbat velkým obloukem. V té době jsem ještě milovala tématiku andělů (guilty pleasure do teď). Ale udělala jsem velkou, velkou chybu.

Kdybychom se neviděli vám možná připadá jako tuctový příběh, který jste už četli tolikrát, že se vám téma sebevražda v knihách zdá šíleně ohrané. Ale pak, když si knihu přečtete, změníte hned názor, protože víte, že tato kniha je něčím zvláštní. Něčím jiná a originální.

Knihu jsem měla přečtenou za jeden den. Odložila jsem ji jenom jednou, a to proto, abych se najedla, samozřejmě. A to bylo všechno. Četla jsem ji do jedenácti večer, s očima přilepenýma na stránky a hltala každé slovo. Během knihy jsem nebrečela, to ne, ale ten konec a uvědomění, že tady všichni navěky nebudeme, mě dostalo.

Vím, jaké to je ztratit blízkou osobu. A není to pěkné. Stejně jako Lex, mě pronásledovaly panické záchvaty. Před tím jsem měla panický záchvat jenom jednou, abyste to mohli s něčím porovnat. Vyrovnávání se se smrtí blízkého je běh na dlouhou trať. Nikomu nepřeji zažít takový pocit.

S Lex jsem se celou knihu ztotožňovala. Byla to skvělá hlavní hrdinka se spoustou chyb, ale snažila se je překonat. Sice nejsem matematický génius jako ona, ale vím o sobě, že jsem o něco chytřejší, než lidi v mém věku. (Lex nosí brýle! Snad první holka v knize, které je má. A je krátkozraká, jako já.)

Kdybychom se neviděli si rozhodně přečtěte. Možná vám to otevře oči, jako mně, nebo v knize nic nenajdete, žádné „moudro do života“ a bude to pro vás jen tuctová kniha, ale přečtěte si to. Za zkoušku nic nedáte. 

⭐⭐⭐⭐⭐