[RECENZE] Colleen Hoover - Odvrácená tvář lásky

KNIHA: Odvrácená tvář lásky

AUTOR: Colleen Hooverová

SÉRIE: Samostatná kniha

NAKLADATELSTVÍ: Yoli

PROVEDENÍ: Paperback

POČET STRAN: 288

ANOTACE: Když se vysokoškolačka Tate Collinsová na čas přestěhuje ke svému staršímu bratrovi a seznámí se s jeho kamarádem, pilotem Milesem Archerem, není to rozhodně láska na první pohled. Není to dokonce ani přátelství, jen vzájemná prudká a neovladatelná touha. Miles kupodivu váhá déle než Tate, ale nakonec i on potlačí svoje zábrany. Už po prvním milování je zřejmé, že fyzicky si oba dokonale vyhovují. Oboustranná domluva zní jasně: on o lásku nestojí, ona na ni nemá čas, takže zůstanou jen u sexu. Jenže Tate vrzy zjišťuje, že chce se záhadným, uzavřeným a posmutnělým Milesem prožít mnohem víc. Že chce porušit obě jeho pravidla: neptat se na minulost a nepočítat s budoucností.

MOJE HODNOCENÍ:

Říkala jsem si, že když se mi kniha tak strašně moc líbila, tak že vytvořím playlist s písničkami. Nevím proč, prostě mě to chytlo a začala jsem ho pomalu a jistě vytvářet. Takže jestli chcete, otevřete knihu, dejte si sluchátka do uší a poslouchejte. (Udělala jsem ho jenom na Spotify, chtěla jsem i na YouTube, ale každou chvilku se tam nějaké písničky odstraňují kvůli autorským právům.)

Nejdřív bych se chtěla zmínit o názvu knihy. (V angličtině – Ugly Love, češtině – Odvrácená tvář lásky.) Jsem jediná, kdo preferuje anglický název?

Knihu jsem měla vyhlídnutou už v angličtině, jelikož jsem o ní toho hodně slyšela na zahraničních stránkách. Jenže v té době jsem ještě neměla sebemenší chuť začít číst anglicky, takže jsem se rozhodla, knihu opustit. Ale ejhle, Yoli se rozhodlo vydat knihu na začátku února. Umíte si představit, to moje nadšení.

Hned od začátku jsem byla celá ponořena v ději, ať se děje co se děje. Naprosto jsem milovala Milese jako pilota. Prostě… OMG. Nevím, čím bych začala. Jsem ráda, že jsem konečně hrábla po knížce, kde hlavní hrdince není 16 a neřeší, jakého upíra si vybrat. Jsem ráda za to, že hlavní mužské postavě není 17, nemá žádné opravdové kamarády a nehraje si na naprostého budižkničemu. Děkuji Colleen Hooverové.

A ten styl, jakým je kniha napsána! Z pohledu Tate nám vypráví přítomnost a z pohledu Milese se ohlížíme na jeho minulost. A to obvykle nemám ráda knihy, které jsou vyprávěny z různých pohledů postav (kromě Měsíčních kronik, samozřejmě). Přijde mi to strašně matoucí, ale Colleen dokázala, že má jedinečný styl psaní.

Konec a velké odhalení - nic takového jsem nečekala. Prostě mind blow! Po dočtení jsem zůstala jako opařená. Já… nevím, co říct.