KNIHA: Opal
AUTOR: Jennifer L. Armentroutová
SÉRIE: Lux #3
ŽÁNR: Paranormální
NAKLADATELSTVÍ: -
POČET KAPITOL: 37 kapitol
ANOTACE: Nikdo není jako Deamon Black. Když se rozhodl dokázat mi své city, nebudu ho znova zpochybňovat a hlavně ne teď, když jsme se přes to všechno dostali. Ale ani on nemůže ochránit svou rodinu před nebezpečím, i když se snaží osvobodit ty, které miluje. Každý nás krok, který učiníme při hledání pravdy, si uvědomuji, že ještě není konec všeho. Společně jsme silnější. A oni to vědí.
MOJE HODNOCENÍ:
Jsem jediná, kdo se zamiloval do Daemona Black ještě víc?
Protože jestli ne, tak s vámi je něco v nepořádku.
Pokud jste si mysleli, že konec Onyxu nerozdýcháte (fajn, ten konec zahrnoval spíše rodinné setkání, ale i tak), tak se připravte na tuhle knihu, protože u toho asi umřete. Věřte mi, během čtení jsem si musela udělat i několikahodinové pauzy, které jsem strávila tím, že jsem se houpala na patách jako nějaký šílenec. (Jednu chvilku jsem dokonce zavolala i své kámošce a celou dobu jsem jí řvala do ucha, jak je Daemon úžasný, ale chci ho praštit a potom jsem jí to bezdůvodně položila, ani jsem jí neřekla ahoj a celý další den se mnou radši nemluvila, abych nezačala od znova.)
V této knize jde především o záchranou misi, kterou
chtějí získat Beth ze spárů Deadalusu a trocha (kéž by trocha) Blakea, který se
tam neustále motá do cesty, ale je ho potřeba, to se mu musí uznat (ale jak
nerada to píšu). Musím vás také varovat, pokud jste fanouškem Dee, tak doufám,
že se nenaštvete, ale v této knize mi lezla neskutečně na nervy. Fajn,
umřel jí přítel, ale holka, seber se! Zemi tak trochu hrozí mimozemská invaze,
takže potřebují všechny při smyslech.
A ten konec… Brečela jsem. Jo lidi, fakt jsem brečela. Nebyl
to ten typ pláče, kdy si tak potichu vzlykáte, tohle bylo fakt hnusné. Pořád
dokola jsem šeptala (když jsem Opal
dočítala, bylo něco v pátek po půlnoci, takže tak), že o se prostě stát
nemohlo, ne, ne, ne. Však znáte. Tenhle typ konců fakt miluju/nesnáším.
Žádné komentáře:
Okomentovat