Nejsem robot, tudíž mám emoce. Speciálně při čtení, protože... No, emoce jsou prostě důležité.
Pláč
Schválně, kdo se přizná, že při čtení knih brečí. Já se
přiznávám s veškerou hrdostí, i když třeba někdy brečím nad totálními
blbostmi. Jednou jsem se rozbrečela i kvůli tomu, že přestali vysílat můj
oblíbený seriál. Každopádně, nejsem robot, mám emoce a pláč patří mezi ně.
Nejvíce mě samozřejmě rozbrečel Harry Potter a Relikvie smrti, což
je naprosto pochopitelné. Mezi moje nejoblíbenější brečící knihy patří také Ten,
kdo stojí v koutě, Všechny malé zázraky a Půlnoční
koruna. Je toho dost, přátelé.
Vztek
Ach jo, znáte ten pocit, kdy se vaše nejoblíbenější postava
v knize chová (občas) jak totální tupec (*kašel* Jace)? Protože já
neustále. Nebo když druhý díl v sérii stojí za starou belu (*kašel* P. S.
Stále Tě miluju)? A co potom ten cliffhanger na konci knihy? Těch věcí,
co ve mně dokáží vyvolat vztek, je fakt hodně…
Nostalgie
Vůbec tím nemířím na Harryho Pottera. Ale teď opravdu.
Nostalgie mě chytne, když si dávám například re-reading nějaké mé oblíbené
knihy, nebo knihy z dětství. Jako silný příklad poslouží Nástroje
smrti nebo třeba Divergence, na kterou mám skvělé
vzpomínky. Těším se, až se rozhodnu přečíst si Hobita, protože ten
skrývá tolik krásných vzpomínek. Pak třeba Alenka v Říši divů, to je nával
nostalgie, ani nevíte jaký.
Smích
A teď trošku k pozitivnějšímu pocitu, a to je smích.
Nestává se moc často, že se najde kniha, která mě dokáže rozesmát k slzám.
A když už ano, tak to velmi brzo skončí. Ten, kdo stojí v koutě – je
zhulený jak hovno v komíně. Skvělá věta, která mě rozplakala smíchem, i když
jsem většinu té knihy brečela. U Jace Waylanda (série Nástroje smrti) se také
slušně zasmějete. Zasmějete se také jeho fobii, kterou s ním z části
sdílím – Jace, nejobávanější lovec stínů svého věku má strach z kachen.
Netrpělivost
Taky zažíváte tu netrpělivost, když se odehrává poslední
závěrečná bitva? Tento pocit mi brzy přinese vředy, to vám povím. Existuje tu i
jiný typ netrpělivosti a to je, když už chcete konec určité knihy, protože je
až tak příšerná. Takový druh netrpělivosti je u mě také možné najít.
Plač je jedna z tých emócií, ktorej sa snažím pri knihách vyhýbať. Na druhú stranu, ak ma kniha na toľko rozosmutní že mi tečú slzy, aspoň viem že je dobrá. Ja osobne by som však na prvé miesto dala prekvapenie. Milujem keď ma knihy prekvapia (teda keď je to v dobrom).
OdpovědětVymazatVěř mi, pláči jsem se také nějakou tu dobu vyhýbala, ale po několika knížkách na mě dolehla tzv. knižní deprese a hned to začalo :D. Překvapení jsem na seznam také chtěla dát, ale u mě vyhrává spíše těchto 5.
Vymazat