Moje tvorba: Úvaha

Na tento týden jsem měla za úkol napsat na češtinu úvahu libovolného tématu a já jsem se rozhodla, že napíši o terorismu a imigrantech. Řekla jsem si, že se mi celkem líbí, tak proč ji nehodit na blog a nedat mu trošku větší ráz? 

Upozorňuji, že to je jen a jen můj názor. Líbit se vám nemusí, ale prosím, žádné nenávistné komentáře.

„Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.“ 

- John Kennedy

Nejšťastnějším na světě bych byla, kdyby neexistovaly žádné války a nenávist vůči ostatním lidem. Byla bych šťastná, kdybychom si byli rovni, nehledě na to, jestli je člověk žid, muslim, křesťan či cokoliv jiného. Myslím si, že války jsou zbytečné a všechno by bylo lepší, kdyby se lidé měli navzájem rádi, tolerovali se a podali si navzájem pomocnou ruku. Ale v dnešní době je to tak, že nemůžete věřit téměř nikomu. Nemůžete ani odletět někam na dovolenou, protože se budete bát, aby na letišti, mezitím co budete čekat na letadlo, nevybuchla bomba. A co hůř, co kdybyste byli na pláži, v klidu se opalovali, a najednou by se úplně odnikud začali hrnout lidé se zbraněmi a začali střílet všechny okolo? Co bychom si v tu dobu asi mysleli? Co po nás chtějí? Proč to dělají? Proč zrovna já? Ale dokážete si představit, co mohou dělat ti lidé, kteří bydlí třeba na Blízkém východě a oni se každým dnem musí bát o to, jestli přežije jejich dcera cestou ze školy nebo jestli na konci dne bude jejich dům stále stát? Spousta lidí takové štěstí nemají, aby mohli zůstat doma, a musí z jejich rodné krajiny odejít do úplně cizí země. Co musejí ti lidé právě prožívat? Strach, bezmoc, zoufalství. A právě tito lidé jsou terčem nenávisti obyvatel v zemi, kde se nic takového neděje, sedí doma u televize, sledují televizní reportáže, které o nich byly natočeny, ukazují si na ně prstem a říkají, aby šli zpátky do své země, že je tu nikdo nechce nebo jestli tu chtějí zůstat, ať se chovají jak my. Ale myslíte si, že ví, jaké u nás máme zvyky? Jak se chováme? Co děláme každý den? Zeptám se vás, co byste na jejich místě asi tak dělali vy? Opravdu, představte si, že jste ve svém vlastním rodném městě a najednou slyšíte výstřely. Kouknete z okna, lidé mají v rukou zbraně a zabíjí nevinné lidé z vašeho sousedství. Celá ulice, ve které bydlíte, je obsazena teroristy. Z vašeho města se stává krvelačné bojiště. Chcete odejít do jiného města, ale nemůžete, protože se tam děje úplně to samé. Takže co uděláte vy? Odejdete ze země a musíte se i se svou rodinou dostat do bezpečí, které pro vás představuje například Německo. Jednají tito lidé kvůli pudu sebezáchovy? Jistěže. Vy byste snad seděli doma na zadku a čekali na to, až k vám vtrhnou lidé se samopaly, namíří je na vaší rodinu a zabíjí vás všechny? Ne. V čem jsme my lepší než oni? V tom, že my máme střechu nad hlavou, rodinu máme v pořádku a jsme zdraví? Mějte na paměti, že oni přišli úplně o všechno a očekávají, že jim někdo nabídne pomocnou ruku, ale místo toho se k nim chovají jako k pytlům hnoji. Toto všechno mě vede k dalším otázkám. V čem jsme lepší než ti lidé, kteří to všechno způsobili? Tím, že imigranty necháme o hladu a chceme je poslat zpátky do jejich země, kde nemůžou být aktuálně v bezpečí? Téměř v ničem. Jedině v tom, že právě my v rukou nedržíme pistole. V této době není nic důležitějšího než stát všichni při sobě, protože pokud tak neučiníme, necháme, aby nás války, terorismus, a nenávist všeobecně, zničily.