[RECENZE] Sarah J. Maasová - Královna stínů

KNIHA: Královna stínů

AUTOR: Sarah J. Maasová

SÉRIE: Skleněný trůn #4

ŽÁNR: YA, fantasy

NAKLADATELSTVÍ: CooBoo

POČET STRAN: 656

Goodreads

VAROVÁNÍ: Spoilery z knihy Skleněný trůn, Půlnoční koruna, Dědička ohně

ANOTACE: Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.

MÉ HODNOCENÍ: Ach jo. Jak to mám asi tak všechno sepsat? A mimochodem, i když je recenze tak sakra dlouhá, je BEZE SPOILERŮ, takže se nebojte. I když tam jeden spoiler je, ale označila jsem ho, takže se nebojte.

Znáte takový ten, pro mě už dobře známý pocit, když čekáte na vydání dalšího dílu vaší tolik oblíbené série? A, k tomu všemu, když je ten další díl vydán až 7 měsíců po předchozím díle a vy se ho tolik nemůžete dočkat? A pak, když ho konečně máte ve svých rukou, tak čekáte další 2 měsíce, než ho konečně začnete číst?

Elide byla toho názoru, že většina mužů jsou více či méně parchanti. Většina z nich byli netvoři.

Přiznávám se, docela jsem samu sebe týrala. Řekla jsem si, že ještě před přečtením Královny stínů si znovu přečtu Dědičku ohně, abych si připomněla, o čem byl sakra třetí díl, ale nakonec to stejně dopadlo tak, že jsem si přečetla prvních 70 stran (které byly to nejnudnější, co jsem kdy četla), vykašlala jsem se na re-reading a sáhla jsem hned po Královně stínů. Logika mi v tu chvíli mému mozku nic neříkala.

Ale abychom se konečně dostali už k hodnocení knihy: bylo to sakra vyčerpávající tuto knihu číst. Myslím po emoční stránce. Ne po fyzické, protože jsem si odpustila brát si tuto bichli s sebou všude, kam jdu. První kapitola je o Dorianovi. O DORIANOVI, KTERÉHO NA KONCI TŘETÍHO DÍLU KRÁL ZAJAL A NASADIL MU NÁKRČNÍK, ABY DĚLAL VŠECHNO, CO MU KRÁL PŘIKÁŽE. ANO, TENHLE DORIAN. A hned toho na mě bylo moc. Nemluvě o tom, že všechny jeho kapitoly byly dlouhé max. stránku a půl.

Pohlédla na ně, na trojici mužů, kteří pro ni znamenali vše - a víc než to. Poté se usmála s posledním střípkem odvahy, zoufalství a naděje na paprsek nádherné budoucnosti. ,,Teď zatřeseme samotnými hvězdami."

Když si odmyslíme, že jsem polovinu knihy trpěla jako blázen, tak to byla akcí nabitá kniha. Vyždímala mě do posledních sil, které jsem v sobě po sedmi dnech šestihodinového lyžování měla. A teď bych byla docela ráda, kdybych ze sebe vypustila všechno, co si myslím o našich třech hlavních hrdinech, kteří se najednou všichni rozhodli, že se budou chovat úplně jinak, než v předchozích třech dílech.

A začněme třeba rovnou mým miláčkem/kapitánem/vládcem mého srdce, Chaolem Westfallem. Chaol „dal výpověď“ jako kapitán stráží, odešel z hradu a potají zachraňoval otroky. Což samo o sobě zní docela bad ass, že? Kdyby v tom ovšem nebyl háček. K Aelin se chová, odpusťte mi, jako debil. Což nedává absolutní smysl, když k ní hned od prvního dílu choval jistě nějaké city, které vyústily v lásku k ní. A druhý háček byla Nesryn. Mám jí ráda. Mám ráda bad ass hrdinky, které nečekají na to, až je princ na bílém koni zachrání. Nesryn mezi ně, naštěstí nepatřila, a rozhodla se pomáhat Chaolovi se vším, co plánoval. Což by nebylo vůbec špatné, kdyby se Sarah nerozhodla, že mezi sebou budou mít jakýsi „vztah-nevztah“. Můžu vás ujistit, že to, co jsem vám sem napsala, není ani z menší části spoiler, protože vy to vlastně v nitru duše jakoby čekáte. Což v knižním světě není nikdy dobré znamení. Předvídatelnost by s v knižním světě ani neměla objevovat. A pak tu máme Aelin. Aelin, která se v Dědičce ohně konečně objevila a rozhodla se bojovat za svojí zem. Což bylo fakt krásný sledovat. A k tomu všemu se na scéně objevil Jeřáb (jako ten překlad Rowana je opravdu trhlý). Vůbec mi to nevadilo. Ba naopak. Konečně BROTP mezi mužem a ženou? Ano, prosím. Ale hned na začátku Královny stínů Aelin mohla myslet jenom na to, jak jí Jeřáb chybí, což by bylo vskutku normální, když jsou carranam. Ale. Pak jsem si ale uvědomila, že na Jeřába myslí téměř pořád, což už tak normální nebylo. A taky že moje intuice byla správná. Sarah se nám rozhodla, že každý musí někoho milovat a mít svojí „drahou polovičku“, což je absolutně nerealistické, že KAŽDÝ si v devatenácti najde svoji pravou lásku či takové kecy. Prostě na to nevěřím. Ani v knihách. Ano, je cute, když si někdo najde přítele/přítelkyni a chodí spolu. Je to fajn, ale co si budeme nalhávat. Většině lidí to nevydrží. A co pak musí cítit Aelin, která má toho tunu na práci, k tomu porazit krále, zachránit své království, osvobodit magii, ale SAMOZŘEJMĚ nejdůležitější věc na světě je ta, že ještě nepolíbila Jeřába a neřekla mu o tom, co k němu cítí. Sice nevládnu těmi schopnostmi jako Aelin, ale no tak. Teď OPRAVDU není čas ani na špetku romantiky. Jako opravdu ne. (Moje nechuť k tomuto páru nevznikla proto, že jsem předtím shipovala Aelin a Chaola. Vím, že teď už je tento pár prostě nereálný.) A Dorian. Samozřejmě ten má omluvu jak hrom. Vždyť ho ovládal vlastní otec! Jedině němu nemám co vyčítat. Protože ten za nic opravdu nemohl.

,,Jsme pány svých osudů - my rozhodujeme, jak půjdeme dál."

Zároveň bych se také chtěla rozpovídat o Lysandře, Manon a Elide. V Dědičce ohně jsme se seznámili s Manon, vůdkyni Třináctky, která, přiznejme si, dost nahání strach. Takže jí samozřejmě miluju. (Sarah musím přiznat, že umí psát o silných ženách. Miluju!!!!) Elide, se kterou se seznámíme poprvé v Královně stínů, byla zpočátku docela komplikovaná postava. Nevěřila jsem jí, hlídala jsem každé její slovo a studovala (opravdu, psala jsem si poznámky) její chování. Nežrala jsem jí absolutně nic. Což nebyla ani zas taková špatná věc, protože známe Sarah. Neřeknu vám, jak moje bádání dopadlo, protože haló, spoilery. No a slečna Lysandra neměla chybu. Byla to prostě mazaná liška.

Poslední, ale ne naposled – Aedion. Toho jsem měla ráda odjakživa. Byl to přesně ten sarkastický typ, který sice mohl být sarkastický jako prase, ale vy prostě víte, že má obrovské srdce na pravém místě. Byla jsem vděčná za každou chvilku, kdy v knize byl, protože je něco jako můj anděl strážný.

Já to nevydržím a musím se vám svěřit, takže SPOILER. Když Aelin šla na večeři k Arobynnovi ho zabít, tak se musela „na chvilku stát zase Celaenou“, což nechápu, když je to pořád jedna a ta samá osoba, ale ok. Štve mě to, že dala tak okatě najevo, že mezi ní a Jeřábem něco je. To jí opravdu city zatemnily mozek? Je nájemná vražedkyně, ta by snad měla umět své city uchovat pod pokličkou, ne? V Královně stínů si prostě všechno proti všemu protiřečilo. Za mě teda opravdu ne. Co se to sakra děje? KONEC SPOILERU

,,Toto jednoho dne najdu."

,,Krásného vílího válečníka?"

Sečteno a podtrženo: Chtěla bych tak moc mluvit o tom, co se všechno stalo, hlavně na konci, ale nemůžu. Nemůžu, protože já nepíšu recenze se spoilery a nerada vám kazím požitek. Takže jediné, o čem jsem se mohla dneska rozpovídat, byly charaktery, protože na nich je postaven celý příběh, takže pokud nejsou dobré charaktery, tak není dobrý příběh. Během psaní této recenze jsem si uvědomila, že se mi na knize nelíbila jedna věc a to právě charaktery postav, které se změnily úplně od základu, což i prostě smysl nedává. Jestli vám ano, tak vám tleskám, že jste se s tím dokázali smířit. Na Goodreads jsem knize dala 5 hvězdiček. Budu to muset ale změnit, protože právě to, že se mi nelíbilo chování některých postav, musím hodnocení snížit. Těžkne mi z toho srdce, opravdu. Těžkne mi srdce z toho, že této akcí nebité knize musím dát nižší hodnocení, ale je to hold tak. KDYŽ MNĚ SE TO CHOVÁNÍ TAK NELÍBÍ A PROTIŘEČÍ SI TO S TÍM, JAK SE CHOVALI V PŘEDCHOZÍCH DÍLECH!! Takže finální hodnocení, milí zlatí.

⭐⭐⭐