KNIHA: Divoká píseň
AUTOR: Victoria Schwabová
SÉRIE: Monstra z Verity #1
ŽÁNR: YA, fantasy
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ANOTACE: Město Verity ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne severní části Verity. August chce být člověk. Jeho otec řídí jižní část města a snaží se chránit nevinné. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat.
MÉ HODNOCENÍ:
Do knížky jsem šla s nulovým očekáváním a s nulou vědomostí
o čem kniha je. Mimochodem, zastřelte mě, že píšu recenzi tak brzo po dočtení,
protože to zase bude miš maš všeho možného, co se mi dostane z hlavy do rukou.
Tákže, obálka. Ta patří k jednomu velkému ách, protože prostě cover porn.
Ty barvy, housle, město… CooBoo si s obálkou zase krásně vyhrálo. M. I. L.
U. J. U.
Během čtení se budete muset trochu krotit. Victoria totiž
píše tím stylem, že vás rovnou vrhne do děje a věci, které se chcete dozvědět,
pomalu poodhalujete, tak, že to vypadá, že Divoká
píseň je jedna velká krásná červená cibule. Knihu jsem četla 4 dny a to
jenom proto, že kdybych se neudržela, tak mám knihu přečtenou za jedno
odpoledne. (Fajn, můžou za to taky částečně přijímačky, ale to je jiná.) Ano,
kniha je čtivá návyková jak droga. Bojíte se, že kniha nebude tak „perfektní“?
A co když vám řeknu, že v knize není romantika, heh? Už jste se mnou na
vlně?
Ách, ty postavy! Prostě život. Kate je taková ta badass
hrdinka, které poděkujete i za to, že vám zapálila dům, protože co jiného byste
také chtěli dělat, že? Je svérázná, žádná tatínkova holčička. Tatínkova
holčička není nikdo, když má za otce Harkera. (Je to sviňák.) August je úplně
něco jiného. Znáte rčení „protiklady se přitahují“? Tak v Divoké písni toto rčení platí mnohonásobně.
Vedlejší postavy jsou opravdu vedlejší postavy. Nečekejte u
nich žádnou hloubku či dokonce význam. Ilsa se sem neřadí, protože to je takové
zlatíčko. Vedlejší postavy jsou prostě vedlejší postavy. Jedna se objeví, druhá
zmizí, znáte to. Toto je opravdu kniha o těch dvou a o světě kolem.
Kniha Divoká píseň
vám vytře zrak, jak žádná kniha před ní. Je chytlavá, bez romantiky (tudíž
žádná klišé story), příběh je originální a bravurně napsaný. Ani nevím, co
dalšího mám říct, protože to byl opravdu nářez. Zatím nejlepší kniha roku,
troufám si říct. (V květnu vychází A
Court Of Wings And Ruin, takže si myslím, že Divoká píseň bude asi na druhém místě. Ale to je jiný příběh.)
TÍMTO BYCH CHTĚLA PODĚKOVAT INTERNETOVÉMU KNIHKUPECTVÍ MARTINUS.CZ ZA POSKYTNUTÍ RECENZNÍHO VÝTISKU. MOC SI TOHO VÁŽÍM 😊!
KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.
⭐⭐⭐⭐⭐
Toužil se dozvědět všechno o světě, jaký je, byl a být mohl. Jako někdo, kdo se v životě ocitl náhodou, pouhým mávnutím kouzelného proutku, se děsil nejisté povahy své existence a obával se, že se s každým momentem může vytratit stejně rychle, jako se objevil. (str. 23)
„Lidé jsou tu od toho, abys je využila. Pokud je nevyužiješ ty, využijí oni tebe.“ (str. 75)
K otci, který pro ni zatím byl jen stínem na samém okraji života, spíše legendou než skutečností. Rytířem z pohádek, silným a ledově klidným, který ale vždycky byl někde jinde. (str. 174)
„Nehodíme se sem,“ pokračovala. „Ne proto, že jsme noví, ale proto, že vidíme svět, jaký doopravdy je. To nikdo jiný neumí.“ (str. 178)
„Většina lidí chce někam utéct, na chvilku na nic nemyslet. Vypadnout z vlastních úvah i životů. A příběhy jsou tou nejjednodušší cestou, jak to zařídit.“ (str. 248-249)
„To je život, Auguste,“ odpověděla. „A ty přece chceš cítit, že jsi naživu, ne? Je úplně jedno, jestli jsi příšera nebo člověk. Život bolí.“ (str. 280)
Žádné komentáře:
Okomentovat