pátek 16. června 2017

[RECENZE] Zapomenutá trgédie│Sůl moře

Výsledek obrázku pro sůl moře
KNIHA: Sůl moře
AUTOR: Ruta Sepetys
SÉRIE: Samostatná kniha
POČET STRAN: 352
ŽÁNR: Historický, podle skutečných událostí
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ANOTACE: Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich má co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a… válka. Když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, z které jste země a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: Chtějí přežít. 

MÉ HODNOCENÍ: O potopení lodi Willhelm Gustloff jsem nikdy neslyšela. Což je jeden velký historický omyl, protože na této lodi zahynulo mnohem více lidí, než na Titaniku a jsem si na sto procent jistá, že o této tragédii by měl vědět každý.
,,Nebyla žádná ghetta, žádné pásky na rukáv. Často mě uspával vánek proudící dovnitř otevřeným oknem. Je to pravda. Kdysi to bývalo takové."
Knihu jsem přečetla za dva dny. Ruta Sepetys píše kratinké kapitoly, které vám doslova budou ubíhat pod rukama. Krátké kapitoly u mě způsobují rychlé čtení, což se hodí pouze v tu dobu, kdy mám opravdu dost času, protože vím, že knihu přečtu co nejrychleji. Věřte mi, člověk nemusí být nějaký extra čtenář, knihu přečtete a ani nevíte, že je skutečně konec.
Znala jsem ptačí legendy. Racci byli duše mrtvých vojáků. Sovy byly ženské duše. Holubice byly duše nedávno zemřelých svobodných dívek. Existoval nějaký pták pro duše, jako jsem já?

Při čtení knihy jsem věděla, že toho o knize moc nevím a chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala ve střídání pohledů, ale zvykla jsem si a čtení si tím páde užila naplno. Děj je pochmurný, při čtení jsem si musela dávat na chvilku pauzu, protože se mi z toho všeho zvedal žaludek a pociťovala jsem zase tu planoucí nenávist k nacistům. Netrvalo by dlouho a začala bych hystericky řvát a brečet. Téma druhé světové války pro mě vždy byl velmi zajímavým tématem, tudíž jsem knihu měla vyhlídnutou již delší chvilku, ale odhodlala jsem se ji přečíst teprve teď.
,,Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy."
Postavy v knize mi byly všechny sympatické, chápala jsem, v jaké jsou situaci; chápala jsem i jejich rozhodnutí. Všechny, kromě Alfreda. Nemám ho ráda, nemohla jsem ho vystát. Ukázkový typ maloměšťáka.

Sůl moře ve mně probudila všechny pocity, které člověk může v životě prožít. Hned, co jsem knihu dočetla, zanechala ve mně hořko sladké pocity. Sladké z toho, jak skvěle kniha byla napsaná, a jak se autorka poprala s osudy hlavních hrdinů. A hořké z toho, že toto všechno se skutečně stalo a že téměř nikdo o této tragédii nemluví. Na minulosti záleží.
KdF byla německá státní organizace, která měla zpřístupňovat volnočasové aktivity masám bez ohledu na společenské postavení. Hitler tvrdil, že KdF skýtá nové příležitosti pro všechny a že všichni jsou si rovni. Ale jak si mohou být všichni rovni, když někteří dostávají přednost?

Myslím si, že knihu by si měl přečíst každý z mnoha zjevných důvodů. Prosím, aby lidi pochopili, že druhá světová válka není v žádném ohledu vtipná. Padlým vzdávám úctu a čest. Žádná jména nezůstanou zapomenuta. 

Výsledek obrázku pro Wilhelm Gustloff

TÍMTO BYCH CHTĚLA PODĚKOVAT INTERNETOVÉMU KNIHKUPECTVÍ E-KNIH eReading.cz ZA POSKYTNUTÍ RECENZNÍHO VÝTISKU. MOC SI TOHO VÁŽÍM 😇!

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE, UKÁZKA V PDF/EPUB/KINDLE.

⭐⭐⭐⭐⭐

Zobrazování obrázku logo nové průhledné.png

Žádné komentáře:

Okomentovat