... Je zamotaný, místy matoucí a hodně nejasný; já vím, ale takový je život. ...

Hned ze začátku si musím sepsat seznam filmů, které si musím do konce března pustit. Do konce března. Ale fakt, Káťo.

• ·        Prázdniny v Římě (1953)
• ·        Manhattan (1979)
• ·        My Fair Lady (1964)

Dobře, tak krok úkol jedna mám splněný. Dva filmy s Audrey Hepburnovou a jeden film s Woodym Allenem. Neptejte se mě, proč jsem se najednou zčista jasna rozhodla, kouknout se na tak staré filmy, jelikož ani já nenajdu žádný důvod.

Ve čtvrtek 25. 2. jsem se koukla rovnou na 3 filmy. Snídaně u Tiffanyho, Marťan a Já, Earl a holka na umření.

Snídaně u Tifannyho – klasika, na kterou nepochopím, že jsem se nepodívala dřív, jelikož ten film naprosto zbožňuji.

Marťan – nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát, protože ty situace byly tak prekérní, až z toho šla hlava kolem. Teď, co napíši myslím naprosto vážně. Opravdu. Nemyslete si, že je to naopak. Marťan je sakra nejlepší film, jaký jsem kdy viděla a to je sakra co říct s takovou filmotékou, jakou mám v počítači – nebo doma na DVD.

Já, Earl a holka na umření – myslete si, že je to Hvězdy nám nepřály. Ale jste sakra na omylu. TOHLE JE TUCETKRÁT LEPŠÍ NEŽ TA „ROMAŇŤÁRNA“, O KTERÉ VŠICHNI BÁSNÍ! Myslím to vážně. Pokud mi někdo do komentářů – nebo si jen bude myslet -, že tady tento naprosto luxusní film má něco společného s tím bordelem, tak se opravdu naštvu. A to jsem už i teď dost napružená. A to netuším vůbec proč.

Taky máte chuť jít do kina na Deadpoola? Protože já ano. Každý den. Vlastně od té doby, co jsem slyšela, že ho natáčí. Ale jelikož jsem líná – to je taky docela dobrý důvod, ale převládá spíše ten, že na to nemám s kým jít, tak se nikam nejde. Tedy do té doby, než to bude na netu.

Hmmm, celkem dost jsem mluvila o filmech, co? Ale popravdě tohle je to jediné, co mě drží na uzdě, abych nepropukla v pláč, jelikož jsem teď naprosto nahraná. Minulý týden jsem dostala 3 z chemie a pravděpodobně 4 z fyziky. Na pondělí se musím naučit 5 slokovou básničku – kterou vám vložím na konec článku (jsem moc líná), slovíčka z angličtiny, kyseliny a přežít ty nesnesitelný lidi ve škole. Určitě si říkáte, že tohle zažívá každý a ano, máte pravdu, ale jelikož je poslední dobou skoro úplně všechno na houby, tak mi to připadá jako neskutečná tragédie. (Potom tu je ještě další várka angličtiny, zeměpisu, matiky, kterou naprosto nesnáším, přírodopisu, kdo umí oběhovou soustavu? A češtiny, k té se ještě vrátím.)

Co tohle všechno se mnou udělalo? Poslouchám Halsey, i když bych se měla učit do školy a píšu tenhle článek, který si přečte do konce jen jeden člověk, a to jsem já.

Abych vám vysvětlila větu viz. A češtiny, k té se ještě vrátím. Ve středu 2. 3. jedu na recitační soutěž. Jsem vyděšená, jak prase před jatkama.