KNIHA: Všechny malé zázraky
AUTOR: Jennifer
Nivenová
SÉRIE: Samostatná
kniha
NAKLADATELSTVÍ:
Yoli
PROVEDENÍ: Paperback
POČET STRAN: 360
ANOTACE: Finch
je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná
holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady
školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní
zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou –
podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním, a že není až
takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny
do konce školy a konečně začne znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se
rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.
MOJE HODNOCENÍ:
PRO NĚKTERÉ ORIGINÁLNÍ, PRO NĚKTERÉ NE
Ano, narážím na všechny recenze, které Všechny malé zázraky přirovnávají k Hvězdy nám nepřály. Toto je nejhorší, co autorům můžete udělat.
Porovnávat jednu dílo s jiným. V recenzi žádné porovnání dělat
nebudu. Chci jenom říct, že porovnávat autora, jehož kniha vznikla
s VELKOU pomocí doktorů, s autorem, který toto zažil, je totální
volovina.
ŠKOLA
Můžeme tvrdit, že je škola hrozná a úplně k ničemu.
S tím prvním musím souhlasit. Nejen ve skutečnosti, ale i v knize, ve
škole skoro všichni pomlouvají skoro všechny – znám to z vlastní
zkušenosti. A řeknu vám, není to hezké. Není hezké, když vám lidí říkají, že
jste blázen a šprt. Já dělám, co můžu, abych na všechny nezačala křičet. Ale
Finch ne. Ten po všech těch hnusných věcech se chová tak, jak vždycky. Tedy
aspoň do té doby, než pozná Violet. Violet ve škole byla vždycky jednička. Byla
oblíbená, roztleskávačka a chytrá. Do té doby, než jí umřela sestra. Violet i
Finche škola a lidé v ní, se na nich poznamenali. To na nás všech.
ZTRÁTA MILOVANÉ OSOBY A PSYCHICKÁ NEMOC
Violetino chování po smrti sestry absolutně chápu. Vím, jaké
to je, přijít o velmi blízkého člověka, tudíž jsem její náladu na začátku knihy
opravdu chápala. Nemám ráda ufňukané hrdinky. Finch je kapitola sama o sobě.
Miluji, miluji, miluji ho! Nutno podotknout, že jsem o knize absolutně nic
nevěděla, takže jsem trošku – hm, tak trošku víc – brečela. Poprvé jsem
narazila na recenzi na blogu Syki (knizni-doupe.cz), ale nepřečetla jsem si jí.
Proč? Protože obálka mi bohatě stačila.
Žádné komentáře:
Okomentovat