sobota 9. ledna 2016

Jennifer Nivenová: Všechny malé zázraky


 

KNIHA: Všechny malé zázraky
AUTOR: Jennifer Nivenová
SÉRIE: Samostatná kniha
NAKLADATELSTVÍ: Yoli
PROVEDENÍ: Paperback
POČET STRAN: 360
ANOTACE: Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním, a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začne znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.

MOJE HODNOCENÍ:

PRO NĚKTERÉ ORIGINÁLNÍ, PRO NĚKTERÉ NE
Ano, narážím na všechny recenze, které Všechny malé zázraky přirovnávají k Hvězdy nám nepřály. Toto je nejhorší, co autorům můžete udělat. Porovnávat jednu dílo s jiným. V recenzi žádné porovnání dělat nebudu. Chci jenom říct, že porovnávat autora, jehož kniha vznikla s VELKOU pomocí doktorů, s autorem, který toto zažil, je totální volovina.


ŠKOLA
Můžeme tvrdit, že je škola hrozná a úplně k ničemu. S tím prvním musím souhlasit. Nejen ve skutečnosti, ale i v knize, ve škole skoro všichni pomlouvají skoro všechny – znám to z vlastní zkušenosti. A řeknu vám, není to hezké. Není hezké, když vám lidí říkají, že jste blázen a šprt. Já dělám, co můžu, abych na všechny nezačala křičet. Ale Finch ne. Ten po všech těch hnusných věcech se chová tak, jak vždycky. Tedy aspoň do té doby, než pozná Violet. Violet ve škole byla vždycky jednička. Byla oblíbená, roztleskávačka a chytrá. Do té doby, než jí umřela sestra. Violet i Finche škola a lidé v ní, se na nich poznamenali. To na nás všech.


ZTRÁTA MILOVANÉ OSOBY A PSYCHICKÁ NEMOC
Violetino chování po smrti sestry absolutně chápu. Vím, jaké to je, přijít o velmi blízkého člověka, tudíž jsem její náladu na začátku knihy opravdu chápala. Nemám ráda ufňukané hrdinky. Finch je kapitola sama o sobě. Miluji, miluji, miluji ho! Nutno podotknout, že jsem o knize absolutně nic nevěděla, takže jsem trošku – hm, tak trošku víc – brečela. Poprvé jsem narazila na recenzi na blogu Syki (knizni-doupe.cz), ale nepřečetla jsem si jí. Proč? Protože obálka mi bohatě stačila.




Žádné komentáře:

Okomentovat