pondělí 11. července 2016

10 knižních dní: Den 6.


Nejsem robot, tudíž mám emoce. Speciálně při čtení, protože... No, emoce jsou prostě důležité.

Pláč
Schválně, kdo se přizná, že při čtení knih brečí. Já se přiznávám s veškerou hrdostí, i když třeba někdy brečím nad totálními blbostmi. Jednou jsem se rozbrečela i kvůli tomu, že přestali vysílat můj oblíbený seriál. Každopádně, nejsem robot, mám emoce a pláč patří mezi ně. Nejvíce mě samozřejmě rozbrečel Harry Potter a Relikvie smrti, což je naprosto pochopitelné. Mezi moje nejoblíbenější brečící knihy patří také Ten, kdo stojí v koutě, Všechny malé zázraky a Půlnoční koruna. Je toho dost, přátelé.

Vztek
Ach jo, znáte ten pocit, kdy se vaše nejoblíbenější postava v knize chová (občas) jak totální tupec (*kašel* Jace)? Protože já neustále. Nebo když druhý díl v sérii stojí za starou belu (*kašel* P. S. Stále Tě miluju)? A co potom ten cliffhanger na konci knihy? Těch věcí, co ve mně dokáží vyvolat vztek, je fakt hodně…

Nostalgie
Vůbec tím nemířím na Harryho Pottera. Ale teď opravdu. Nostalgie mě chytne, když si dávám například re-reading nějaké mé oblíbené knihy, nebo knihy z dětství. Jako silný příklad poslouží Nástroje smrti nebo třeba Divergence, na kterou mám skvělé vzpomínky. Těším se, až se rozhodnu přečíst si Hobita, protože ten skrývá tolik krásných vzpomínek. Pak třeba Alenka v Říši divů, to je nával nostalgie, ani nevíte jaký.
Smích
A teď trošku k pozitivnějšímu pocitu, a to je smích. Nestává se moc často, že se najde kniha, která mě dokáže rozesmát k slzám. A když už ano, tak to velmi brzo skončí. Ten, kdo stojí v koutě – je zhulený jak hovno v komíně. Skvělá věta, která mě rozplakala smíchem, i když jsem většinu té knihy brečela. U Jace Waylanda (série Nástroje smrti) se také slušně zasmějete. Zasmějete se také jeho fobii, kterou s ním z části sdílím – Jace, nejobávanější lovec stínů svého věku má strach z kachen.

Netrpělivost
Taky zažíváte tu netrpělivost, když se odehrává poslední závěrečná bitva? Tento pocit mi brzy přinese vředy, to vám povím. Existuje tu i jiný typ netrpělivosti a to je, když už chcete konec určité knihy, protože je až tak příšerná. Takový druh netrpělivosti je u mě také možné najít.

2 komentáře:

  1. Plač je jedna z tých emócií, ktorej sa snažím pri knihách vyhýbať. Na druhú stranu, ak ma kniha na toľko rozosmutní že mi tečú slzy, aspoň viem že je dobrá. Ja osobne by som však na prvé miesto dala prekvapenie. Milujem keď ma knihy prekvapia (teda keď je to v dobrom).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věř mi, pláči jsem se také nějakou tu dobu vyhýbala, ale po několika knížkách na mě dolehla tzv. knižní deprese a hned to začalo :D. Překvapení jsem na seznam také chtěla dát, ale u mě vyhrává spíše těchto 5.

      Vymazat